Diskusní fórum Jak podnikat

Cestovné tlumočníka by podle mého názoru mělo být součástí ceny služby, kterou poskytuje jazyková škola, a mělo by tedy být součástí základu DPH.

Když si pozvete opraváře, tak Vám může na fakturu rozepsat cenu za materiál, za práci a nějakou částku za cestovné. Jak ocení tuto součást své služby, je jeho věc, ale není to cesťák (náhrada cestovních výdajů).

Její fakturace (proč to nazývat přefakturací?) by vypadala tak, jak píšete. Jazyková škola zřejmě nabídne cenu za hodinu tlumočení, kterou má pevně stanovenou ceníkem. Další složkou ceny budou cestovní náklady, které se budou odvíjet od vzdálenosti, kterou tlumočník urazí a doby, kterou stráví na cestě, může tam být zahrnuté i ubytování. Pokud pošlou svého zaměstnance, tak budou vědět, kolik mu asi vyplatí na cestovních náhradách a podle toho mohou stanovit tuto složku ceny (nemusí to být přesná částka, kterou pak zaměstnanci vyplatí, mohou účtovat víc). Pokud vyšlou externistu, tak s ním určitě předem dohodnou, kolik jim může fakturovat za cestovné, a tuto (nebo vyšší) částku pak budou fakturovat objednateli.

Přefakturace bez DPH by byla možná v případě, že by něco zaplatili jménem a na účet klienta a přeúčtovali mu to za stejnou cenu (účtuje se jen na trojkových účtech).

Způsob výpočtu daně závisí na tom, zda u nich podepsal prohlášení a pokud nepodepsal, tak na měsíční výši jeho odměny. Odměna do 5 tis. Kč při nepodepsaném prohlášení bude zdaněná srážkovou daní.

S cestovným je to složitější. Dohodář má nárok na náhrady cestovních výdajů pouze v případě, že toto právo bylo výslovně sjednáno (v dohodě, v dodatku k dohodě). Pokud si sjednají nárok na náhrady, pak se postupuje stejně, jako u zaměstnance. Náhrady nejsou součástí základu pro daň z příjmů. Pokud nárok na cestovní náhrady nebyl sjednán, pak je vyplacené cestovné součástí odměny a bude zdaněno.